# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2712/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2712/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2712.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 11. 2009
- Datum zveřejnění: 24. 11. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: nečinnost, správní žaloba, lhůta
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 46 odst.1, § 79 odst.1; 500/2004 Sb., § 80 odst.3, § 6 odst.1, § 71; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Těmito byla nejprve Krajským soudem v Plzni odmítnuta z důvodu subsidiarity (§ 79 odst. 1 s. ř. s.) její žaloba, kterou se domáhala v přesně označené správní věci ochrany proti nečinnosti žalovaného Magistrátu města Plzně, a to v souvislosti s aplikací lhůt k vydání rozhodnutí dle správního řádu. Nejvyšší správní soud následně poté, co dospěl k závěru, že kasační námitky stěžovatelky nejsou důvodné, její kasační stížnost zamítl.

Stěžovatelka v podrobně rozvedených stížnostních bodech uvedla, v čem spatřuje nesprávnost interpretace v dané záležitosti relevantního práva (§ 6 odst. 1, § 71 odst. 1, 3, § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004, správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, § 5, § 79 odst. 1 s. ř. s.) a tvrdila, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv, plynoucích z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhala, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Po přezkoumání návrhu stěžovatelky nutno říci, že Krajský soud v Plzni, resp. Nejvyšší správní soud se v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a takto přezkoumatelným způsobem vypořádaly s námitkami předestřenými posléze i v ústavní stížnosti.

Z pohledu ústavněprávního dle názoru Ústavního soudu argumentace Nejvyššího správního soudu obstojí. Interpretace relevantního právního rámce je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06), naopak na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší správní soud i konkrétně poukázal. S ohledem na logicky přesvědčivě vybudované odůvodnění jeho rozhodnutí a povahu předmětné věci nejsou dány ani podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z rozhodovacích důvodů vyložených ve stěžovatelkou odkazovaných nálezech Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 5/96, III. ÚS 103/99), když její situaci jim nelze připodobnit.

V důsledku toho postačí dle názoru Ústavního soudu na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR v podrobnostech odkázat.

Pro takto nahlíženou zjevnou neopodstatněnost návrhu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2712/09-1)