# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2711/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2711/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2711.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 10. 2010
- Datum zveřejnění: 18. 10. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: advokát/odměna
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 35 odst.2; 177/1996 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek, jež je garantováno ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny.

Podle stěžovatelova názoru postupoval Nejvyšší správní soud při výpočtu jeho odměny v rozporu s principy spravedlnosti a zcela nepochopitelně nepřihlédl k úkonům, které stěžovatel učinil.

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí ani průběh předcházejícího procesu netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.

Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou, avšak nikoliv řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V projednávané věci však Ústavní soud důvody opodstatňující jeho zásah neshledal, jelikož napadené rozhodnutí považuje za projev ústavně konformní a racionální interpretace práva. Ústavní soud se, pamětliv své shora nastíněné pozice, nevyjadřuje ke správnosti aplikace příslušných podústavních předpisů upravujících určení odměny advokáta; konstatuje však, že Nejvyšší správní soud při hodnocení, jak vysokou odměnu stěžovateli určit, nevybočil z mantinelů stanovených mu ústavním pořádkem; svůj závěr o stanovení nižší odměny, než jakou stěžovatel požadoval, přitom dostatečně a řádně odůvodnil. Důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí proto není dán.

Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a to aniž by považoval za nutné a účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vady ústavní stížnosti spočívající v absenci právního zastoupení (jež je ve smyslu stanoviska Ústavního soudu Pl.ÚS-st 1/96 povinné i v případě, že je stěžovatelem advokát), neboť ani odstranění této vady by nemohlo na zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nic změnit.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2711/10-1)