# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2706/11 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2706/11 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.2706.11.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 16. 1. 2012 - Datum zveřejnění: 30. 1. 2012 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků - Klíčová slova: daň/daňová povinnost, daň/výpočet, důkazní břemeno - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.5; 235/2004 Sb., § 75 odst.1, § 78, § 48 odst.2; 337/1992 Sb. ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2010 čj. 31 Ca 59/2009-30. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 59/2009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že správce daně, Finanční úřad v Žamberku, po provedené kontrole dodatečně doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (dále i "DPH") za zdaňovací období srpen, září a prosinec roku 2005 v celkové výši 901 836 Kč. Správce daně neuznal sníženou sazbu DPH za zhotovení kanalizace, elektrické přípojky a čističky odpadních vod a z nároku na odpočet daně vyloučil částky (zdanitelná plnění) související s nákupem stavebních pozemků. Odvolání stěžovatelky Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo. Stěžovatelka napadla rozhodnutí finančního ředitelství správní žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové jako nedůvodnou zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud vyložil, že předmětné elektrické a kanalizační přípojky a čistička odpadních vod jsou zařízeními ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o DPH z povahy věci s bytovým domem jistým způsobem pevně spojeny, což však samo o sobě neznamená, že jsou do nich jako jejich součást zabudovány. Vzhledem k tomu, že k technickému provedení stěžovatelka neuvedla nic konkrétního, co by nasvědčovalo opaku, Nejvyšší správní soud uzavřel, že důkazní břemeno ohledně povahy předmětných zařízení v daném případě neunesla. Nejvyšší správní soud se též plně ztotožnil se závěry správního soudu I. stupně v otázce odpočtu daně. Podotkl, že správce daně (stejně jako správní soud) byl oprávněn hodnotit budoucí záměr stěžovatelky a její úmysl již v okamžiku uplatnění daňového odpočtu, přestože k faktickému uskutečnění došlo až později; stěžovatelka nakoupila pozemky se záměrem vystavět na nich bytové domy a poté je prodat konečným uživatelům, tj. byla si vědoma toho, že zdanitelná plnění použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně. Nejvyšší správní soud vyslovil přesvědčení, že i v takovém případě jsou daňové subjekty povinny dostát ustanovení § 75 odst. 1 zákona o DPH, neboť v opačném případě by právní norma zcela postrádala smyslu. V ústavní stížnosti stěžovatelka právním závěrům finančních orgánů a správních soudů týkajících se odpočtu daně oponovala a za využití argumentů jí již uplatněných v rámci správního a soudního správního řízení tvrdila, že ustanovení § 75 odst. 1 zákona o DPH bylo aplikováno nesprávně, v rozporu se zásadou objektivity uznávané právem Evropských společenství; Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že se nezabýval ustanovením § 78 zákona o DPH. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka namítla porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. K obsahu práv tímto článkem garantovaných lze obecně připomenout, že právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ("právo na soud") je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté Listiny. Toto základní právo, jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a je realizováno tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána účastníku řízení možnost předstoupit před soud a předestřít mu svoje tvrzení v rozsahu, v jakém to pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vzneseném návrhu rozhodnout, ale své rozhodnutí také patřičně odůvodnit. Pojem spravedlivého soudního řízení je ve smyslu dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, reflektující v tomto směru i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, po obsahové stránce vykládán tak, že jde především o právo na takové řízení, v němž je oběma jeho stranám zaručeno rovné zacházení, aby jedna vůči druhé nebyla neodůvodněně znevýhodněna. Porušení těchto záruk Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Žalobu stěžovatelky za přítomnosti právního zástupce stěžovatelky správní soud I. stupně věcně projednal a rozhodl o ní rozsudkem, proti kterému se stěžovatelka bránila opravným prostředkem, kasační stížností, o níž Nejvyšší správní soud meritorně rozhodl. V projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že výklad a aplikace dotčených právních norem, jak byly učiněny správními orgány, správní soudy potvrdily jako správné. Ústavní soud neposuzuje výklad a následnou aplikaci jednoduchého práva obecnými soudy a do procesu rozhodování obecných soudů zasahuje pouze, pokud by výklad zákona byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti. Takový nedostatek však v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu neshledal, a proto jeho rozhodnutí, zohledňující individualitu postupu stěžovatelky, respektoval. Maje toto rozhodnutí za ústavně bezchybné, může na jeho obsah Ústavní soud v dalším odkázat. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2706/11-1)