# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2676/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2676/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.2676.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 3. 2017
- Datum zveřejnění: 27. 3. 2017
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: soudce/podjatost
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 8

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 10. 8. 2016 se L. V. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím, vydaným v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 46/2016, došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a toto rozhodnutí zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně se spolu s dalšími dvěma žalobci domáhala u Krajského soudu v Brně (dále jen "správní soud") ochrany před nezákonným zásahem, kterého se měl dopustit Nejvyšší správní soud (dále jen "žalovaný") zveřejněním rozsudku ze dne 19. 12. 2014 č. j. 4 Ads 194/2014-30, včetně osobních a citlivých údajů žalobců. Správní soud žalobu zamítl. Proti rozsudku správního soudu žalobci nyní brojí kasační stížností. Věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce k projednání čtvrtému senátu kasačního soudu, jehož soudci oznámili svoji podjatost ve věci. Poté byla věc přidělena třetímu senátu, ale žalobci vznesli námitku podjatosti vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu s odůvodněním, že tento soud má v projednávané věci postavení žalovaného.

Dne 11. 5. 2016 usnesením č. j. Nao 91/2016-81 Nejvyšší správní soud (dále též jen "kasační soud") rozhodl, že soudci třetího senátu jmenovaného soudu nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti vedeném u kasačního soudu pod sp. zn. 4 As 46/2016, a své rozhodnutí podrobně odůvodnil, včetně upozornění na možnost obrátit se následně s ústavní stížností na Ústavní soud v případě, že by žalobci měli pocit, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je plodem podjatého rozhodování.

III.

V ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv podrobnější ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka stručně uvedla, že nemá k dispozici další opravný prostředek, tvrdila porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 2 Listiny, a uvedla, že další náležitosti ústavní stížnosti a její odůvodnění doplní následně, což neučinila.

Další obsah ústavní stížnosti rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

IV.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

V daném případě bylo ústavní stížností napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců třetího senátu kasačního soudu za situace, kdy doposud nebylo rozhodnuto o samotné kasační stížnosti stěžovatelky a dalších žalobců, směřující proti rozsudku správního soudu ze dne 19. 12. 2014 č. j. 4 Ads 194/2014-30.

Vydáním napadeného usnesení tak řízení v dané věci nekončilo, a tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 2 Listiny nebyl Ústavní soud příslušný.

Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky soudního řádu správního a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu, což ostatně konstatoval již Nejvyšší správní soud v bodu 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má, resp. bude mít k dispozici další zákonné procesní prostředky, jak své právo hájit.

Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 305/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2676/16-1)