# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 267/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 267/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.267.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 2. 2017
- Datum zveřejnění: 3. 3. 2017
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: exekuce, ručitel, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 513/1991 Sb., § 311 odst.2; 99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.g, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 75 EXE 1656/2015-50, zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2016, č. j. 12 Co 757/2015-80, potvrdil usnesení městského soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. 20 Cdo 4536/2016-100, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu.

Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 27. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod, neboť soudy svá rozhodnutí podle něj dostatečně neodůvodnily; zejména namítá, že exekuce nebyla zastavena, ačkoli dluh byl hlavním dlužníkem splacen a zanikl.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody - žádné takové pochybení v dané věci neshledal.

Exekuční soudy nevykročily z ústavního rámce své činnosti. Svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnily, přičemž vyšly z obecné zásady, že nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (co do výše jistiny ani příslušenství) a stěžovatel proti němu měl brojit v řízení před nalézacím soudem, nikoli až před soudy exekučními. Soudy provedly detailní rozbor výše dluhu hlavního dlužníka včetně příslušenství a od něj odvozených povinností stěžovatele jako ručitele, ověřily, že ohledně splacených částek jistiny i části příslušenství bylo řízení zastaveno a exekuce se týká výhradně zbývající, nesplacené části úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení. Soudy uzavřely, že v této části dluh nezanikl a exekuce je prováděna v souladu se zákonem a vypořádaly se i s námitkou vedení exekuce v rozporu s dobrými mravy.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-267/17-1)