# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2640/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2640/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2640.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 12. 2010
- Datum zveřejnění: 16. 12. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3; 99/1963 Sb., § 150

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Napadaným rozhodnutím odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. března 2010 (č. j. 10 C 183/2009-34) toliko ve výroku o výši náhrady nákladů řízení, k čemuž stěžovatel namítá, že odvolací soud mu nedal jako účastníku řízení možnost vznést námitky proti moderačnímu právu odvolacího soudu ve vztahu k výroku o nákladech řízení, čímž bylo porušeno jeho právo na vyjádření se k věci.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud poznamenává, že ke vztahu odvolacího řízení, v němž byl napaden toliko výrok o náhradě nákladů řízení, a možnosti vyjádřit se k tomuto řízení stranou, jež nepodala odvolání, se Ústavní soud již vícekrát ve své judikatuře vyjádřil. V odlesku principu rovnosti účastníků řízení soud judikoval, že pokud obecný soud nedoručil stěžovateli odvolání žalobce, neumožnil mu se k němu vyjádřit a rozhodl o nákladech řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněnou rovnost účastníků řízení. V případě doručení stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 202/03, III. ÚS 291/08, IV. ÚS 973/09, II. ÚS 2189/09, III. ÚS 3299/09 - dostupné na: http://nalus.usoud.cz/).

V případě stěžovatele však nelze hovořit o nerovnosti zbraní a zásahu do práva na spravedlivý proces. Z vyžádaného spisu vyplývá, že odvolání žalovaného domáhající se změny náhradově nákladového výroku soudu prvého stupně s důrazem na případnost aplikace § 150 o. s. ř. bylo stěžovatelovu zástupci komunikováno. Stěžovatel tak mohl své námitky (nyní obsažené v ústavní stížnosti) uplatnit již v rámci odvolacího řízení; pokud tak neučinil, vnáší pro řízení před Ústavním soudem nepřípustné novoty, čímž mimo jiné v rozporu s ustálenou a všeobecně dostupnou judikaturou činí z Ústavního soudu soud další instance; z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelovo tvrzení, podle kterého byl "nucen vznášet námitky poprvé až v řízení před Ústavním soudem" je neobhajitelné.

Z výše vyloženého je patrno, že stěžovateli se nezdařilo prokázat porušení jemu ústavně zaručených práv a svobod, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2640/10-1)