# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2637/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2637/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2637.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 5. 9. 2013 - Datum zveřejnění: 26. 9. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti - Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, dokazování, pojištění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 27. 8. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatel uzavřel smluvní vztah s Allianz pojišťovnou, a. s., jehož obsahem bylo životní a úrazové pojištění. Dále má stěžovatel uzavřenou pojistku odpovědnosti z provozu vozidla a havarijní pojištění. Dne 4. 6. 2009 nastala pojistná událost, když se stěžovatel účastnil volných jízd na Masarykově okruhu v Brně za účelem zajíždění motocyklu. Ze strany stěžovatele se jednalo pouze o projížďku na daném okruhu bez toho, aniž by se zapojil do tréninku. Stěžovatel byl na základě škodní události v pracovní neschopnosti, což mu podle něj založilo nárok na plnění denního odškodného ve výši 525,- Kč, což znamená při přepočtu na dny pracovní neschopnosti částku 149.100,- Kč. Vedlejší účastník mu však uvedenou částku odmítl proplatit. Z toho důvodu se domáhal svého nároku soudní cestou. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl ve věci tak, že návrh stěžovatele zamítl, svůj výrok odůvodnil tím, že stěžovatel utrpěl úraz při tréninku na závodně-tréninkové akci motoristického sportu, byť na rekreační úrovni. Stěžovatel pořádající společnosti potvrdil i prohlášení o vědomí rizik vycházejících z takové akce. Z toho důvodu pak podle nalézacího soudu stěžovatel nemá nárok na pojistné plnění, neboť se nejedná o pojistnou událost. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně potvrdil, neboť v souvisejících všeobecných obchodních podmínkách se smluvní strany dohodly, že pojistné plnění je vyloučeno pro případ úrazu, k němuž došlo při provozování všech sportů v extrémních podmínkách, a to na jakékoli úrovni včetně rekreačního sportu. Stejně tak byla dohodnuta výluka z odpovědnosti pro případ úrazu, k němuž by došlo u řidiče, spolujezdce nebo cestujícího v motorovém vozidle při jejich účasti na závodech, soutěžích a souvisejících tréninkových jízdách. Ve věci podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Stěžovatel dospěl k závěru, že při projednávání předmětného případu před obecnými soudy došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány především čl. 36 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o lidských právech. Rozhodnutí obecných soudů jsou dle náhledu stěžovatele založeny na libovůli, přičemž došlo ke vzniku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a rozhodnutími obecných soudů. Stěžovatel předložil obecným soudům životní a úrazové pojištění z důvodu ochrany svého majetku a dále zabezpečení rodiny v případě jeho úrazu či smrti. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). V případě stěžovatele se v podstatě jedná jen o polemiku, zda to či ono jednání spadá pod rozsah uzavřené pojistné smlouvy. Obecné soudy uvedly důvody, jež je vedly k závěru o tom, proč nebylo lze zahrnout úraz stěžovatele pod rozsah sjednané pojistné smlouvy. Ústavní soud není další odvolací instancí. Namítá-li stěžovatel odepření spravedlnosti, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo. Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2637/13-1)