# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2634/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2634/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2634.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 12. 2009
- Datum zveřejnění: 21. 12. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole
- Klíčová slova: konkurz a vyrovnání
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 83; 2/1993 Sb., čl. 36; 328/1991 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanoveních čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že byl zamítnut její návrh na zastavení konkursního řízení ve věci úpadce EGERMANN EXBOR - NOVOBOR, spol. s r. o. Její právo na spravedlivý proces a účinný prostředek nápravy mělo být porušeno zejména v důsledku názoru odvolacího soudu, že v dané fázi konkursního řízení (více než deset let po právní moci usnesení o prohlášení konkursu) již nelze posuzovat, zda mělo být řízení o prohlášení konkursu zastaveno.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Tyto skutečnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu však ve věci splněny nebyly.

V projednávané věci brojí stěžovatelka proti názoru Vrchního soudu v Praze, že se konkursní řízení skládá z několika relativně samostatných fází a že poté, co usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce nabylo právní moci, nelze v navazujících fázích rozhodovat o tom, zda má být řízení o prohlášení konkursu zastaveno. Takovouto interpretaci - byť ústící v zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení řízení - Ústavní soud považuje za přesvědčivou a nemá proti ní žádných ústavněprávních výhrad; uvedené pojetí konkursního řízení jeho účastníkům nikterak nebrání, aby své námitky proti postupu soudu uplatnili. Skutečnost, že tak musejí učinit pouze do určité doby (resp. v určité fázi), je projevem zájmu na právní jistotě, rychlosti a efektivitě řízení a nelze ji považovat za protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces. Jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí i Vrchní soud v Praze, účastníkům řízení se otevírala - samozřejmě v příslušných lhůtách - možnost napadat opravnými prostředky samotné usnesení o prohlášení konkursu ze dne 28. 4. 1997.

Na okraj lze podotknout, že názor o členění konkursního řízení na relativně samostatné fáze je v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo 208/2003, www.nsoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2634/09-1)