# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2595/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2595/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2595.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 10. 2009
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání, obnova řízení, řízení/zastavení, odvolání
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 228, § 236, § 104 odst.2, § 201

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 6. 10. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 1, čl. 6, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Ústavní stížností stěžovatel napadá zejména usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu (jako soudu odvolacího), kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající jeho návrh na obnovu řízení. Vedle toho ústavní stížností napadá i usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 2. 2001 sp. zn. 8 C 9/2001, jímž bylo stěžovatelem vyvolané řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti je podána opožděně a z části je nepřípustná

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná v té části, v níž brojí proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v právě projednávané věci postupoval zcela v souladu s procesními normami občanského soudního řízení - žádné základní subjektivní právo (svobodu) stěžovatele neporušil.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti napadá výše citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě č. j. 10 D 189/2004-25 ze dne 21. 4. 2004 a Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 58/2005-52 ze dne 20. 2. 2006, pak je nutno konstatovat, že ústavní stížnost je v této části podána opožděně (srov. § 73 zákona o Ústavním soudu).

Konečně, co se týká rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 8 C 9/2001 ze dne 19. 2. 2001, pak zde si Ústavní soud ověřil, že toto stěžovatel nenapadl odvoláním. Rozhodnutí přitom nabylo právní moci 31. 3. 2001. Ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná [srov. k tomu § 75 zákona o Ústavním soudu; důvody pro aplikaci § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu přitom Ústavní soud v právě projednávané věci neshledal].

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhuje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, pak Ústavní soud ani tomuto návrhu nemohl vyhovět. To proto, že sama ústavní stížnost byla odmítnuta, takže zákonné podmínky ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu nejsou splněny.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh podaný zčásti opožděně, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2595/09-1)