# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2564/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2564/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.2564.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2017
- Datum zveřejnění: 1. 11. 2017

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 14. srpna 2017 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí specifikovaných výše, (byť ve svém návrhu uvedl nesprávnou spisovou značku Obvodního soudu pro Prahu 5, a to sp. zn. 37 T 73/2015), neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, zejména k němu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz ust. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) byl právní zástupce stěžovatele dopisem ze dne 24. 8. 2017 (výzva o zásilce byla doručena dne 30. 8. 2017) vyzván k odstranění vad podání. Právnímu zástupci stěžovatele byla stanovena lhůta 10 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut. Právní zástupce stěžovatele na výzvu zareagoval dne 12. září 2017 přípisem, v němž žádal o prodloužení lhůty do 20. září 2017. Ústavní soud jeho žádosti vyhověl, přičemž prodloužil lhůtu k odstranění vad podání o dalších 15 dnů ode dne doručení přípisu. Tedy dodatečná lhůta k odstranění vad podání uplynula dne 4. října 2017.

Dne 6. října 2017 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání právního zástupce stěžovatele s žádostí o další prodloužení lhůty o 10 dnů, neboť stěžovatel měl být údajně hospitalizován v USA a nebylo možno kopie napadených rozhodnutí zajistit.

Ústavní soud konstatuje, že podle klasické zásady vigilantibus iura je především na stěžovateli a jeho právním zástupci, aby sami dbali s maximálním úsilím o dodržení všech požadavků zákona. Tuto povinnost nemohou přenášet na jiné subjekty, ani na Ústavní soud. Důvody, které jsou uváděny právním zástupcem v žádosti o další prodloužení lhůty k odstranění vad, nejsou relevantní.

Navíc lze poznamenat:

S ohledem na skutečnost, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro opožděnost, je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatele by s největší pravděpodobností musela být považována za nepřípustnou, neboť Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 4. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14, uvedl, že ve věcech trestních musí stěžovatel vždy vyčerpat i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, pokud je přípustné. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodal zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že lhůta stanovená stěžovateli k odstranění vad podání marně uplynula. Proto mu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2564/17-1)