# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2554/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2554/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.2554.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 10. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
- Klíčová slova: vazba/důvody
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 8 odst.5; 141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 134 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost do tamtéž citovaného a rovněž napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo (1) rozhodnuto dle § 71 odst. 5 tr. řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu, dále (2) dle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a konečně (3) dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijat jeho písemný slib.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Je toho názoru, že pokud se útěkové vazby týče, nedošlo k jejímu odůvodnění v intencích vymezených nálezem sp. zn. III. ÚS 566/03 a obecné soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty jim k posouzení předloženými. Proto se pro tyto námitky v naraci návrhu blíže rozvedené domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená usnesení po přednostním projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb. nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění útěkové vazby [§ 67 písm. a) tr. řádu] i v mezích argumentů, jež tvoří rozhodovací důvody obsažené v nálezu sp. zn. III. ÚS 566/03. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o existenci reálné "hrozby vysokého trestu" relevantní zejména názor soudu, jež je takto (nutno říci) ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a dle něhož otázku, jaký trest by mohl být konkrétně stěžovateli uložen, event. závěr, že mu trest v trvání nejméně osmi let za žádných okolností nehrozí, nelze v dané fázi řízení jednoznačně předjímat.

V důsledku řečeného, neboť v dané věci nedospěl k závěru o porušení ústavních práv stěžovatele zakládajících důvod kasace napadených rozhodnutí, posoudil Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2554/07-1)