# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 254/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 254/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.254.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 28. 2. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný, dovolání/přípustnost, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 169 odst.2, § 237, § 241a odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel se jako insolvenční správce domáhal žalobou u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou vykonatelnou pohledávku. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele bylo prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci potvrzeno. Stěžovatelovo dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy jeho návrhy odmítají z procesních důvodů a brání mu v přístupu k nezávislému a nestrannému soudu. K rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel poznamenává, že je z něj zřejmé, v čem splnění podmínek přípustnosti dovolání spatřoval.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto jako vadné pro nevymezení, v čem je spatřována jeho přípustnost. Stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu zpochybňuje pouhou jednou větou, dle níž je z dovolání seznatelné, v čem podmínky přípustnosti spatřoval.

Tuto námitku nelze považovat za relevantní ústavněprávní argumentaci, stěžovatel ostatně ani neuvádí, z čeho přesně lze splnění obsahových náležitostí dovolání dovodit, ani to, kterou z podmínek přípustnosti za splněnou považoval. Ústavní soud nahlédl do dovolání dostupného v elektronickém insolvenčním spise, přičemž mu nezbývá, než Nejvyššímu soudu přisvědčit v tom, že stěžovatel pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí "na vyřešení otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a to mj. ústavně konformním způsobem". Tuto větu nelze považovat za řádné splnění obsahových náležitostí dovolání, jak je dlouhodobě a ustáleně vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

Ústavní konformitou požadavku vylíčit, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, se Ústavní soud zabýval zejména ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017. Výrokem I. tohoto stanoviska konstatoval, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle výroku II. stanoviska nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Právními závěry uvedeného stanoviska je IV. senát Ústavního soudu vázán, pročež mu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-254/18-1)