# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2521/26 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2521/26 - ECLI: ECLI:CZ:US:2026:4.US.2521.26.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 9. 2026 - Datum zveřejnění: 5. 10. 2026 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: odvolání, opravný prostředek - řádný, náklady řízení, zpětvzetí návrhu, řízení/zastavení, škoda/náhrada - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1; 262/2006 Sb., § 391; 99/1963 Sb., § 150, § 146 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. ## Odůvodnění 1. Stěžovatel je bývalým studentem v záhlaví uvedeného školského zařízení. Během praktické výuky na něj spadly dřevotřískové desky. Stěžovatel tak utrpěl zranění především pravé nohy. V tom tkví původ nynějšího sporu. Civilní soudy v této věci opakovaně rozhodovaly: první řízení před Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 203/2013 se týkalo nároku na odčinění ztížení společenského uplatnění, druhé řízení před týmž soudem pod sp. zn. 36 C 161/2012 se týkalo nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Nyní stěžovatel zažaloval bývalou školu již potřetí, tentokrát z důvodu odčinění nepředpokládaného zhoršení ztížení společenského uplatnění. Později vzal žalobu zpět, ale v poměrně pokročilém stádiu civilní řízení - po rozsáhlém dokazování. 2. Proto Okresní soud Plzeň-město zastavil v pořadí třetí civilní řízení. Stěžovateli však uložil, aby zaplatil náhradu nákladů řízení jak bývalé škole, tak v záhlaví uvedené pojišťovně, každému 90 tis. Kč (tj. celkem 180 tis. Kč). Krajský soud v Plzni následně snížil částku na polovinu. Stěžovatel tak musel zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 90 tis. Kč. Oba civilní soudy uzavřely, že stěžovatel nedůvodně zažaloval bývalou školu. Zdravotní stav stěžovatele se nezhoršil a část žalobních nároků byla již promlčena. Jinými slovy, stěžovatel zavinil, že civilní řízení se muselo zastavit (§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu). Soudy ovšem zohlednily stěžovatelovu nedobrou životní situaci, proto částku k náhradě nákladů řízení moderovaly (§ 150 občanského soudního řádu). Moderovaly ale nákladový výrok jen zčásti, stěžovatel stále musel zaplatit náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí civilní soudy opřely o celou řadu okolností: stěžovatel je zdravotně postižený, kromě invalidního důchodu a renty nemá žádný jiný zdroj příjmu, nemá, jak si finančně polepšit, insolvenční soud jej osvobodil od placení dluhů. Na druhou stranu ale až po provedení rozsáhlého dokazování (výslechu lékařů) vzal žalobu zpět (srov. body 11 a 12 usnesení krajského soudu). 3. V ústavní stížnosti stěžovatel upozorňuje na pracovněprávní rozměr věci. V takovém případě se plně prosadí nález ze dne 17. 12. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1724/23. Podle stěžovatele rozhodly civilní soudy v rozporu s nálezovou judikaturou. V pracovněprávních sporech je správná jen taková soudní moderace nákladového výroku, podle které žádný z účastníků soudního řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Nynější ústavní stížnost směřuje mj. proti usnesení okresního soudu jako celku. V této části nejsou splněny předpoklady řízení, a to z mnoha důvodů. Proti výroku I (zastavení řízení) se stěžovatel neodvolal. Nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany jeho práv, proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná [§ 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Proti výrokům II a III (nákladové výroky) se stěžovatel sice odvolal, ale k jejich projednání je Ústavní soud nepříslušný. Krajský soud je totiž změnil; nelze přezkoumat ty části rozhodnutí, která byly změněny [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Ve zbytku jsou předpoklady řízení před Ústavním soudem splněny. 5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. Úvodem se Ústavní soud musí vyjádřit ke stěžovatelově důrazu na pracovněprávní povahu nynějšího sporu. V prvé řadě vztah mezi stěžovatelem a bývalou školou není vztahem pracovněprávním v pravém slova smyslu, stěžovatel totiž nevykonával závislou práci. Jediný důvod, proč jeho úraz je úrazem pracovním, je neobvyklá legislativní volba zákonodárce. Ač problematika náhrady škody v souvislosti se studenty a žáky školských zařízení věcně patří do občanského zákoníku, upravuje ji zákoník práce, jmenovitě § 391. Toto ustanovení, resp. jeho třetí odstavec rozšiřuje věcnou působnost zákoníku práce i na ty případy, kdy nejde o vztah ze závislé práce (srov. rozsudek NS ze dne 29. 10. 2021 sp. zn. 21 Cdo 577/2020, v komentářové literatuře Novotný, Z. Komentář k § 391: Bělina, M. - Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1629). 7. Formálně tedy jde o pracovněprávní spor, materiálně však nikoli. Již tato skutečnost podstatně oslabuje stěžovatelův argument nálezovou judikaturou. Navíc Ústavní soud nikdy neřekl, že pokud bývalý zaměstnanec neuspěje v pracovněprávním sporu, nemusí nikdy platit náhradu nákladů řízení. Naopak, zdůraznil, že pracovněprávní povaha sporu je jednou z mnoha hledisek, kterou civilní soudy musí při soudní moderaci zohlednit (nález IV. ÚS 1724/23, bod 23). 8. Ústavní soud oceňuje práci krajského soudu a nemá mu z ústavněprávního pohledu co vytknout. Oba civilní soudy si uvědomily, že povinnost plné náhrady nákladů řízení by se vůči stěžovateli jevila jako příliš tvrdá. Zohlednily veškeré podstatné okolnosti (srov. body 11 a 12 usnesení krajského soudu). Rozhodnutí každý nákladový výrok snížit o konečných 50 % krajský soud řádně a přesvědčivě odůvodnil. 9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl ze tří důvodů: pro nepřípustnost, pro nepříslušnost a jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 téhož zákona), neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2521/26-1)