# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2519/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2519/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:4.US.2519.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2024
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2024
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243e

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí trestních soudů. Ústavní soud se jí ovšem nemůže blíže zabývat, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany práv. Nejsou tedy splněny všechny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

2. V této věci nejprve rozhodoval Okresní soud v Kladně. Ten stěžovatelku odsoudil za dva trestné činy, jmenovitě za trestný čin neoprávněného zásahu do práv k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku) a trestný čin útisku (§ 177 trestního zákoníku). Následně rozhodoval Krajský soud v Praze, který částečně vyhověl odvolání stěžovatelky: výrok o trestu změnil tak, že se upouští od potrestání (13. 2. 2024). Toto rozhodnutí ovšem před Nejvyšším soudem neobstálo. Dovolací soud jej na základě dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil a přikázal krajskému soudu, aby ve věci znovu rozhodl (27. 6. 2024). Proti všem shora uvedeným rozhodnutím podala stěžovatelka nynější ústavní stížnost.

3. Ústavní stížnost však podala předčasně. V důsledku napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se totiž otevřel prostor pro další rozhodování krajského soudu. Ústavní soud zjistil, že krajský soud rozhodl záhy po kasačním zásahu Nejvyššího soudu. Již dne 17. 9. 2024 vydal rozhodnutí, kterým potvrdil odsuzující rozsudek okresního soudu; toto rozhodnutí logicky není ústavní stížností napadeno, protože ústavní stížnost stěžovatelka podala ještě před vynesením tohoto rozhodnutí.

4. Ze stručného shrnutí procesního vývoje je zřejmé, že stěžovatelka v okamžiku podání ústavní stížnosti ještě nevyužila všech procesních prostředků k ochraně svých práv. Stěžovatelka se tedy na Ústavní soud obrátila příliš brzy a nedbá tím podpůrné povahy ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto nepřípustná a soudce zpravodaj ji odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2519/24-1)