# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 251/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 251/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.251.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 8. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: lhůta/procesněprávní, doručování
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 58, § 204, § 218

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Plzni.

Prvým z nich bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 10. 1998, čj. 24 C 356/95-73, jímž nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nedoložila své majetkové, sociální a osobní poměry, a tedy neprokázala oprávněnost žádosti. Protiústavnost napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud neshledal, když k námitkám stěžovatelky, uváděným v důvodech její ústavní stížnosti, je třeba uvést, že pro posouzení žádosti o osvobození od placení soudních poplatků jsou rozhodující celkové majetkové poměry žadatele, které je třeba doložit, a nestačí tedy pro vyhovění žádosti pouhé tvrzení o tom, že žadatel žijící v cizině nemá v České republice žádný majetek či příjem. V této části byla proto ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněná.

Druhým z napadených usnesení bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatelky [§ 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 6. 1998, čj. 24 C 256/95-65, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta v částce 2 000,- Kč, a posledním z napadených usnesení bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 8. 1998, čj. 24 C 356/95-69, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení téhož soudu, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 2 000,- Kč.

Obě usnesení Krajského soudu v Plzni se vztahují k prvostupňovému rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty stěžovatelce, která v ústavní stížností ani blíže nerozvádí, v čem z ústavněprávního pohledu spočívá pochybení obecných soudů. Není věcí ústavního soudnictví přezkoumávat ukládání pokut obecnými soudy, nehledě k tomu, že proti usnesení o odmítnutí odvolání stěžovatelky pro opožděnost je přípustné dovolání [§ 238a odst. l písm. e) o.s.ř.], přitom z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka tohoto prostředku ochrany práva využila, stejně tak z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by využila možnosti dané ustanovením § 53 odst. 2 o.s.ř. Z uvedených důvodů byla proto i v této části ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-251/99-99)