# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2503/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2503/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2503.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 11. 2008
- Datum zveřejnění: 1. 12. 2008
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, v níž tvrdil porušení práv garantovaných mu zejména ustanoveními čl. 40 odst. 2 a 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 243/2005 Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo stěžovatelem podáno dovolání; to bylo odmítnuto Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Z obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh je však zcela zjevné, že stěžovatel napadá toliko rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, jestliže je z řízení o ústavní stížnosti vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku o ochraně práva; opačným postupem by zůstalo rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotčeno, čímž by došlo k rozporu s principem právní jistoty (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 58/95, Sb. n. u., sv. 7, str. 331). I v projednávané věci je rozhodnutím o posledním procesním prostředku o ochraně práva nepochybně usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatele v trestní věci odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost, pročež právě toto rozhodnutí je tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností prvořadě napadeno.

Jelikož stěžovatelem byly napadeny toliko rozsudek a usnesení soudu nalézacího a odvolacího, zatímco usnesení soudu dovolacího zůstalo bez povšimnutí, je ústavní stížnost nepřípustná (srov. též např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1170/08, IV. ÚS 370/05 či IV. ÚS 465/04, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ačkoliv jsou důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti toliko procesního charakteru, nelze pominout jejich klíčovou roli pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu; proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2503/08-1)