# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 250/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 250/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.250.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byla uznána vinnou trestným činem pokusu vraždy dle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona a uložen jí trest odnětí svobody v trvání 7 let s výkonem ve věznici s dozorem. Uvedla, že podle jejího přesvědčení k pochybení došlo při dokazování a hodnocení důkazů - soudy se nevypořádaly s tvrzením o jejím napadení ze strany manžela, tj. poškozeného, se subjektivní stránkou skutkové podstaty, když nebyl prokázán její úmysl jej usmrtit, dále s tím, jak proběhlo poskytnutí lékařské pomoci poškozenému, a proto se cítí dotčena v právech, která jsou zakotvena v čl. 36, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 4. června 2001 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro její neopodstatněnost a odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, z něhož vyplývá, že stěžovatelkou tvrzená pochybení byla nade vší pochybnost vyvrácena. Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřil ve svém podání ze dne 28. května 2001 přesvědčení, že se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi námitkami obžalované a v rozhodování o její vině či nevině postupoval v souladu s § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav, když všechny shromážděné důkazy hodnotil jednotlivě i v souhrnu a dle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 64/2000 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2001 sp. zn. 7 To 172/2000 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal výše označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2000, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými obžalovanou v odvolání, když opodstatněně konstatoval, že v řízení odsuzujícímu rozsudku předcházejícím orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a soud I. stupně učinil ze správných skutkových zjištění i bezchybné právní závěry. Na toto rozhodnutí odvolacího soudu a jeho vyčerpávající odůvodnění lze proto v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-250/01-01)