# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2459/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2459/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2459.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 1. 2010
- Datum zveřejnění: 21. 1. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: spoluvlastnictví/podílové, nemovitost, žaloba/na určení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 80 písm.c, § 212, § 212a

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím Městského soudu v Praze cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyslovili přesvědčení, že přednesli řadu námitek a předložili řadu důkazů, kterými dokládali opodstatněnost své žaloby, jejímž prostřednictvím se domáhali určení, že jsou ideálními spoluvlastníky označených nemovitostí. Dále uvedli, že otázku týkající se právních úkonů učiněných za družstvo soudy posuzovaly přísně formalisticky a pokud jde o hodnocení důkazů, nevyvodily z nich správné závěry.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na určení, že žalobci, nyní stěžovatelé, jsou ideálními spoluvlastníky označených nemovitostí, a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2007 sp. zn. 32 Odo 302/2004, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 1. 2008, zásah do práv, jichž se navrhovatelé dovolávají, shledán nebyl. Odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 9. 2008 č. j. 18 C 93/2007-449, ve spojení s usneseními ze dne 19. 12. 2008 č. j. 18 C 93/2007-449 a 24. 2. 2009 č. j. 18 C 93/2007-480, v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu přezkoumal včetně řízení, které mu předcházelo, zopakoval důkazy, jež sice soud I. stupně provedl, však skutková zjištění z nich neučinil, a opodstatněně shledal, že odvolání není důvodné. Ve vyčerpávajícím odůvodnění, s poukazem na rozsáhlé dokazování, na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 21. 2. 2007 č. j. 32 Odo 302/2004-388, ve kterém byla vyřešena otázka platnosti kupní smlouvy ze dne 4. 5. 1993, uzavřené s právním předchůdcem žalovaného a týkající se uplatňovaných nemovitostí v předmětném řízení, se vypořádal se všemi námitkami žalobců, nyní stěžovatelů, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2459/09-1)