# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2401/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2401/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2401.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 9. 2009
- Datum zveřejnění: 6. 10. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávislý a nestranný soud
- Klíčová slova: soudce/podjatost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 8

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. září 2009 a doplněnou podáními ze dne 14. září 2009 a 21. září 2009, která splňovala náležitosti k podání ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009 č. j. Nao 9/2009-149 (dále jen "napadené rozhodnutí"). Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva na spravedlivý proces zaručená čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a právo dle čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud z ústavní stížnosti zjistil, že napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem proti nečinnosti žalovaných 1) České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a 2) České republice - Městskému soudu v Praze, o námitce podjatosti stěžovatele tak, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Eva Havlová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 150/2008.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s obsahem napadeného rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele má Krajský soud v Praze nepřátelský postoj ke Z. V., která stěžovatele v řízení zastupuje, protože ji ignoroval a vyzval stěžovatele, aby sdělil, zda žádá, vzhledem k právní složitosti záležitosti a nutnosti doplnit a upřesnit podání tak, aby splňovalo požadavky ustanovení § 37 odst. 3 o. s. ř., aby mu byl ustanoven zástupce advokát. Z důvodu, že Z. V. nebyla o výzvě stěžovateli informována, má stěžovatel za to, že byl krácen ve svých právech. Na podporu svého tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. II. ÚS 90/06 a III. ÚS 671/02.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud se celou věcí podrobně zabýval a přehledně a srozumitelně vysvětlil, proč neshledal existenci zvláštního poměru předsedkyně senátu JUDr. Evy Havlové ke stěžovateli, k žalovaným či k věci samé, pro nějž by měl mít pochybnosti o její nepodjatosti. Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí plně odkazuje a nemá, co dalšího by k němu dodal. Závěry ve věci rozhodujícího soudu na daný případ byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 90/06 a III. ÚS 671/02, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2401/09-1)