# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2388/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2388/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:4.US.2388.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 9. 2022
- Datum zveřejnění: 12. 10. 2022
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: dovolání
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243e odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit zaručené čl. 11 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení [pozn. napadené usnesení si Ústavní soud obstaral z veřejně přístupných zdrojů (https://www.nsoud.cz), neboť stěžovatelka ho nepřiložila, ač avizovala, k ústavní stížnosti] se podává, že Okresní soud ve Vsetíně (dále jen "okresní soud" usnesením ze dne 24. 5. 2018 č. j. 31 EXE 1123/2015-498 zamítl stěžovatelčin návrh na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena postižením spoluvlastnického podílu na konkretizovaných nemovitých věcech v kat. úz. N. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 2. 2021 č. j. 66 Co 817/2018-580 zrušil usnesení okresního soudu a řízení o stěžovatelčině návrhu zastavil s odůvodněním, že předmětná exekuce skončila ex lege, a proto nebyl dán procesní prostor pro věcné projednání odvolání. Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud shledal přípustným a usnesením uvedeným v záhlaví zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Ústavní soud připomíná, že ústavní soudnictví je v České republice vybudováno především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky plynoucími z příslušných procesních norem. Po přezkoumání, zda stěžovatelčina ústavní stížnost splňuje všechny zákonem předepsané předpoklady k jejímu projednání, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnosti nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.

4. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2388/22-1)