# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2363/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2363/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.2363.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 10. 2011
- Datum zveřejnění: 20. 10. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, dobré mravy
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 3; 99/1963 Sb., § 150, § 142 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně změnil výrok soudu I. stupně o jí uložené povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 53.586,50 Kč tak, že výši nákladů stanovil částkou 26.783,- Kč, současně navrhla zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byly tyto náklady stanoveny výše označenou částkou. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soud se při rozhodování o úhradě nákladů řízení důsledně nezabýval jejími majetkovými poměry a zejména okolnostmi věci, když odmítl možnost rozhodnout o nákladech podle § 150 občanského soudního řádu. Poukázala na skutečnost, že je důchodkyní, její měsíční příjem činí cca 11.000,- Kč, konečně pak k podání žaloby došlo proto, že v katastru nemovitostí existoval duplicitní zápis o vlastnictví, přičemž její vlastnictví bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 11. 4. 1979, žalovaný, který uzavřel smlouvu o převodu nemovitostí s jejím manželem dne 10. 10. 1968, ani poté, co začaly pracovat katastrální úřady, o vyznačení svého vlastnictví nepožádal a teprve dne 20. 4. 2005 byla vyrozuměna o duplicitním zápisu. Proto uložení povinnosti zaplatit náklady řízení žalovanému považuje za porušení práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru napadená usnesení soudů svým obsahem odporují také dobrým mravům podle § 3 občanského zákoníku.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení soudu II. stupně a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 60/2006 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žalobkyně, nyní stěžovatelka, zavázána k úhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 53.586,50 Kč, a s poukazem na výsledek řízení o její neúspěšné žalobě na určení vlastnictví k nemovitostem a na vzájemný návrh žalovaného, který se rovněž určení vlastnického práva domáhal, s odkazem na § 142 odst. 2 občanského soudního řádu změnil rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na jeho vynaložené náklady řízení pouze polovinu, tedy částku 26.783,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí pak také s poukazem na § 150 občanského soudního řádu vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč na straně žalobkyně, nyní stěžovatelky, shledal důvody pro jeho použití v rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení protistraně jen z jedné poloviny. Z obsahu výše označeného spisu nelze také pominout skutková zjištění, na základě nichž byla žaloba na určení vlastnictví žalobkyně zamítnuta - zejména na uzavřenou smlouvu o prodeji nemovitostí jejím manželem (vlastníkem), na neprokázání jejich vydržení, kterého se žalobkyně v průběhu řízení domáhala. Za této situace ani v ústavní stížnosti učiněný poukaz na znění § 3 občanského zákoníku, podle něhož mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, neobstojí. Stěžovatelka se konečně tohoto ustanovení v řízení o odvolání u soudu II. stupně ani nedovolávala.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2363/11-1)