# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 234/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 234/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.234.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: věcná břemena, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 40/1964 Sb., § 151p; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2002, čj. 23 Co 410/2000-306, kterým byl potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn, rozsudek Okresního soudu Havlíčkově Brodě ze dne 21. března 2000, čj. 8 C 614/95-268. Jednalo se o spor o zrušení nebo omezení věcného břemene, kde stěžovatelé, oprávnění z věcného břemene, byli žalovanými. Návrh žalobce, nyní vedlejšího účastníka P.D., na zrušení věcného břemene průjezdu a průchodu, byl zamítnut; stávající věcné břemeno bylo omezeno.

Stěžovatelé zrekapitulovali dosavadní průběh řízení a jeho výsledky a vyjádřili přesvědčení, že rozsudky obecných soudů neodpovídají zákonu a ve svém důsledku znamenají vážný zásah do jejich vlastnického práva k nemovitostem. Jsou toho názoru, že pro omezení věcného břemene nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 151p odst. 3 obč.zák., a že výsledek sporu navíc legalizuje neoprávněnou stavbu oplocení, což odporuje principu právní jistoty a důvěry v právo. Uvedli, že mají ztíženou možnost užívání svých nemovitostí, zejména pokud jde o zásobování potravinami, palivem i drobné zemědělské hospodaření, které vyžaduje přístup techniky. Rozsudky obou soudů bylo dle jejich názoru současně zasaženo i do ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují výhrady, které uváděli i v rámci řízení před obecnými soudy, s nimiž se soud vypořádal. Je toho názoru, že Ústavní soud by se námitkami uváděnými stěžovateli neměl zabývat, neboť jde o námitky spadající svou povahou do oblasti tzv. jednoduchého práva. Je přesvědčen, že k namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatelů nedošlo a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 8 C 614/95, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením jejich věci obecnými soudy, tedy s výsledkem občanskoprávního sporu. Zejména stěžovatelé nesouhlasí s posouzením podmínek pro omezení věcného břemene, jak bylo učiněno obecnými soudy a jak se promítlo do napadených rozsudků. Takový nesouhlas však, sám o sobě, nemůže představovat namítaný zásah do práva na spravedlivý proces zakotveného mj. v čl. 36 odst. 1 Listiny, ani do jejich práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny. Pokud stěžovatelé dále namítli porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v tomto směru jejich ústavní stížnost neobsahuje jakoukoliv ústavněprávní argumentaci. Věc stěžovatelů byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu. V právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen a není ani vrcholem jejich soustavy.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-234/02-02)