# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2330/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2330/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.2330.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 10. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž soudy v řízení o určení podílového spoluvlastnictví bytové jednotky vyhověly žalobci napadajícímu smlouvu, na základě níž byl v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník zapsán on, když z obsahu smlouvy vyplývá, že bytovou jednotku koupil od žalobce a jeho bývalé manželky, označené jako první žalovaná, která je však nyní manželkou jeho, jako druhého žalovaného. Uvedl, že dle jeho přesvědčení se soudy nevypořádaly se závěry znaleckých posudků, vypracovaných k posouzení pravosti podpisů na kupní smlouvě, na návrh žalovaných nebyli znalci dr. V. a Mgr. S. vyslechnuti a tak nebylo zodpovědně posouzeno, které závěry znalců jsou pravdivé. Tímto postupem se cítí dotčen v právech, zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod i v občanském soudním řádu, tj. v právu na spravedlivý proces, jakož i na postup v řízení, zajišťující spravedlivou ochranu práv účastníka a rozhodování na základě řádně provedeného dokazování.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soudy při zjišťování skutkového stavu postupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu a nedostaly se tak do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Nutno dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy - zásada volného hodnocení důkazů vyplývá ze samotného ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 a čl. 83 Ústavy ČR). Krajský soud v Hradci Králové se v rozsudku, kterým ve věci samé opodstatněně potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, vypořádal se všemi odvolacími námitkami, což vyplývá z vyčerpávajícího jeho odůvodnění, na něž lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2330/07-1)