# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 23/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 23/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.23.99.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 2. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: K návrhu na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci (kopie)
- Klíčová slova: soudce/podjatost, důkaz/formální posouzení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 14, § 132

## Právní věta

Skutečnost, že pracovník pověřený jednat za účastníka v soudním řízení působí jako přísedící u soudu, který věc projednává, není sama o sobě důvodem k vyloučení soudců tohoto soudu z projednávání a rozhodování věci.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včasně podané ústavní stížnosti napadá stěžovatelka usnesení, jímž nebyli soudci Okresního soudu v Českém Krumlově vyloučeni z projednávání sporu stěžovatelky, vedeného u jmenovaného soudu pod sp. zn. 4 C 953/97, z důvodu
navrženého stěžovatelkou, která shledala, že pracovnice pověřená jednat za odpůrce - školský úřad v Českém Krumlově, M. J., je současně přísedící u Okresního soudu v Českém Krumlově.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jakožto účastník řízení, ve svém vyjádření uvedl, že v rozhodování o podjatosti jednal jako soud nadřízený dle § 16 o.s.ř., a neshledal tuto námitku jako důvodnou, s ohledem na skutečnost, že působení zástupkyně odpůrce jako přísedící u soudu, nemá samo o osobě vliv na objektivní a nestranné rozhodování soudu v jiných věcech, kde ve funkci přísedící nerozhoduje. Dále uvedl, že u každého soudu se podílejí na rozhodování přísedící, zaměstnaní u jiných subjektů a že proto jsou tito vyloučeni z rozhodování ve věcech, v nichž je jednou ze stran právě zaměstnavatel přísedícího. Není však důvod pro apriorní podjatost celého soudu. Znamenalo by to nepředstavitelné množství případů, kde by zákonný soudce byl vylučován z rozhodování a vyřízení těchto věcí by z toho důvodu bylo přesouváno na jiný soud. Proto se senát krajského soudu domnívá, že ani v konkrétní věci nedošlo k porušení základních práv účastníka, jmenovitě pak čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud shledal postup Krajského soudu v Českých Budějovicích adekvátním a nikterak se nepříčí ústavním zásadám spravedlivého procesu. Proto ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-23/99-1)