# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2299/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2299/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.2299.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 10. 2007
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Soudy napadenými rozhodnutími zamítly návrh stěžovatele na snížení výživného na jeho nezletilého syna K.

Stěžovatel vytýká soudům vadně provedené dokazování a namítá, že závěry, které z něj soudy učinily, provedeným důkazům neodpovídají. Uplatňuje námitky, které uváděl již v řízení před obecnými soudy, a se kterými se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Soudy neprovedly všechny důkazy, které stěžovatel navrhoval, a v tom stěžovatel rovněž spatřuje zásah do svých základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí věcné argumenty, které mají podporovat odůvodněnost jeho návrhu na snížení výživného, nevyplývá z nich však v žádném směru zpochybnění ústavnosti napadených rozhodnutí. Závěrem stěžovatel dodává, že je trestně stíhán pro zanedbání povinné výživy, přičemž tento neblahý stav vidí jako výsledek nesprávně stanovené vyživovací povinnosti. K této poznámce Ústavní soud uvádí, že rozhodnutí, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle ust. § 213 odst. 1, odst. 3 a podle § 213 odst. 1 trestního zákona, byla k ústavní stížnosti stěžovatele podrobena přezkumu v řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp.zn. II.ÚS 211/06 a shledána ústavně konformními.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně ústavní stížnost neobsahuje žádné argumenty, které by zpochybňovaly zákonnost či přímo ústavnost napadených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel pouze polemizuje s jejich závěry, přičemž je třeba zdůraznit, že rozhodnutí soudů, zejména soudu nalézacího, jsou velmi pečlivě a obšírně odůvodněna. Námitky opakovaně uplatňované stěžovatelem se nedají dost dobře vykládat jako označení chybného postupu obecných soudů, neboť jsou pouze vyjádřením stěžovatelova názoru na věc, jehož odlišnost od závěru soudů ovšem nemůže založit zásah do základního práva na spravedlivý proces.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost neobsahuje žádné argumenty nad rámec těch, které byly již uplatněny v řízení před obecnými soudy a jsou zohledněny v odůvodnění jejich rozhodnutí, Ústavní soud nemá, co by k napadeným rozhodnutím obecných soudů dodal. Za takové situace bylo nutno ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2299/07-1)