# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2286/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2286/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2286.09.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 10. 2009
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: škoda/náhrada, styk rodičů s nezletilými dětmi, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 420; 94/1963 Sb., § 26, § 27; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 28. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím nichž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu stěžovatele, jíž se domáhal zaplacení náhrady škody, která mu vznikla porušením právní povinnosti ze strany vedlejší účastnice. Stěžovatel má z rozvedeného manželství syna D., s nímž mu bývalá manželka zabránila v oprávněném styku tím, že odjeli společně na dovolenou. Stěžovatel tak vážil cestu z Prahy do Přerova pro syna zcela zbytečně a proto se domáhal před obecným soudem náhrady způsobené škody, spočívající v nákladech na tuto cestu. Okresní soud v Přerově však ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel byl předem obeznámen s tím, že žalovaná bude se synem na dovolené a proto nelze dohledat příčinnou souvislost mezi anabází stěžovatele a vzniklou škodou. Stěžovatel je toho názoru, že v proběhlém soudním řízení došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných čl. 36 Listiny, č. l. 6 Úmluvy o ochraně práv a základních svobod, jakož i práv garantovaných čl. 90 Ústavy.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se obecný soud návrhem stěžovatele řádně zabýval, provedl podstatné dokazování a následně dospěl k odlišnému právnímu názoru, než je názor stěžovatele. Dle náhledu Ústavního soudu je odůvodnění rozhodnutí řádné a v něm užitá právní argumentace zcela přiléhavá, přičemž v rovině jednoduchého práva lze na ni zcela odkázat. I přesto, že okresní soud v závěru svého rozsudku připustil vznik odpovědnosti žalované za jinou škodu, je zřejmě nanejvýš vhodné v souvislosti s tímto případem apelovat na oba rodiče, aby v maximální možné míře ctili rozhodnutí či dohodu o styku s dítětem přirozenou cestou, tj. bez zásahu státu, neboť jeho instrumentarium je v tomto směru značně omezeno a nemusí vždy přispívat k utváření dobrých "rodinných" vztahů, jež jsou z pohledu dítěte vždy zásadní.

Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud závěry, k nimž dospěl obecný soud, za zcela ústavně konformní a proto předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2286/09-2)