# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 225/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 225/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.225.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: znalecký posudek, osoba/povinná
- Dotčené předpisy: 43/1969 Sb., čl.; 87/1991 Sb., § 4 odst.2; 99/1963 Sb., § 127

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatelů ze dne 25. 5. 1999, čj. 23 Cdo 1151/99-210, podané dovolání nebylo přípustné také z toho důvodu, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. tak účastník apriori vyloučil), je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-li tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť dovolání stěžovatelů ze dne 9. 4. 1999, stejně jako jejich ústavní stížnost, jsou v podstatě obsahově shodné, a v závěrečném odstavci ve znění: "Jsme proto přesvědčeni, že naše právní stanovisko spočívající v závěru, že dům jako celek měl být zařazen do III. cenové třídy, a tudíž nedošlo ke stanovení nižší kupní ceny, než byla cena vypočtená podle tehdy platných cenových předpisů, je správné. " shodné dokonce doslovně.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. října 2000

JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-225/99-99)