# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 219/96

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 219/96
- ECLI: ECLI:CZ:US:1996:4.US.219.96
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 8. 1996
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: K otázce předmětu ústavní stížnosti
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 87 odst.1 písm.d; 182/1993 Sb., § 82 odst.2 písm.a, § 82 odst.3 písm.a

## Právní věta

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústava ČR , § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právo rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel shora uvedené rozhodnutí správního orgánu a navrhuje zrušení pouze tohoto rozhodnutí, ačkoli na základě žaloby na přezkoumání rozhodnutí zmíněného správního orgánu rozhodoval ve věci, a to pod sp. zn. 28 Ca 239/95, Městský soud v Praze, jenž žalobu zamítl. Právě toto rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí správního orgánu, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Městského soudu v Praze zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou, podle názoru Ústavního soudu, natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. srpna 1996

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-219/96-96)