# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 217/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 217/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.217.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
- Klíčová slova: rodiče, důkaz
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 94/1963 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 120, § 132, § 176

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 8. 2001, čj P 341/2000-150, jímž byl zamítnut jeho návrh na vrácení rodičovské zodpovědnosti k nezletilému synovi M., nar 12. 5. 1996, a upraven styk babičky s nezletilým.

V ústavní stížnosti namítá, že v řízení před soudem prvého stupně byl vyslechnut pouze dožádaným Okresním soudem Brno venkov, aniž by byly splněny podmínky ust. § 39 odst. 1 a § 131 o.s.ř. Jeho námitku, týkající se uvedeného postupu, neshledal odvolací soud opodstatněnou a sám přes výslovnou žádost stěžovatele, aby mu byla umožněna přítomnost u jednání o jeho odvolání, rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele. Stěžovateli tak nebylo v souladu s ust. § 123 o.s.ř. umožněno vyjádřit se k návrhům na důkazy, k důkazům provedeným a nemohl dle § 120 o.s.ř. důkazy navrhnout. Tvrdí, že nezaviněná neúčast u jednání před odvolacím soudem je překážkou, která brání projednání věci bez účastníka řízení, a odvolací soud k ní měl přihlédnout. Vytýkaným postupem tak odvolací soud zabránil stěžovateli v realizaci jeho procesních práv a omezil jej v důkazní povinnosti, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí.

Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Dle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. platí, že jestliže byla účastníkovi řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, lze pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, napadnout žalobou pro zmatečnost.

Vzhledem k tomu, že v dané věci je právě takový nesprávný postup soudu, který vedl k odnětí možnosti jednat před soudem napadán, je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením § 229 odst. 3 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a který měl před podáním ústavní stížnosti využít.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustný odmítnout, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-217/02-02)
