# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 216/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 216/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.216.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 7. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 125, § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 14. dubna 2003 obdržel Ústavní soud podání označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatel dožadoval zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým byl z důvodu odvolání obžalovaných zrušen rozsudek soudu prvého stupně a obžalovaní byli nově odsouzeni. Stěžovateli byl pro trestný čin loupeže, dle ustanovení § 234 odst. 1 a 2 lit. b) trestního zákona nově uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let.

Při shromaždování podkladů k rozhodnutí byl vyzván Krajský soud v Ústí nad Labem k zaslání spisu vedeného pod sp. zn. 2 T 118/2000. Dne 25. června 2003 bylo tímto soudem Ústavnímu soudu sděleno, že spis byl společně s dovoláním stěžovatele a dalších dvou odsouzených postoupen Nejvyššímu soudu ČR.

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona", počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí
o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.

Uvedené závěry pléna byly 3. února 2003 publikovány jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.

S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona a jako takovou ji odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-216/03-03)