# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2159/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2159/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2159.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2009
- Datum zveřejnění: 9. 11. 2009
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: clo, daň/daňová povinnost, správa daní a poplatků, odůvodnění, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.5; 13/1993 Sb., § 320 odst.1; 150/2002 Sb., § 54 odst.2; 337/1992 Sb., § 96, § 2, § 31

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 4. 8. 2009 se V. G. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí správních soudů (resp. jejich části) a jim předcházející správní rozhodnutí celních orgánů vydaná ve věcech dodatečného vyměření cla a daně z přidané hodnoty.

II.

V části II. ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil domněnku, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatel mj. poukázal na čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen "Dohoda o přidružení"; sdělení č. 7/1995 Sb.) týkající se ověřování důkazu původu zboží a uvedl, že postupem celního úřadu byl znevýhodněn a že celní orgány v jeho případě překročily zákonem jim vymezené kompetence, k čemuž obecné soudy nepřihlédly. O zahájení postverifikačního řízení, na základě něhož mu vznikla povinnost platit daň, nebyl informován a nemohl do něj nijak zasáhnout. Namítl, že v daňovém řízení bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), a zásady stanovené v § 31 odst. 2, 4 a 9 daňového řádu.

Stěžovatel uvedl, že práva vyplývající z uvedených zákonných ustanovení jsou zakotvena i v Listině a že mu byla postupem celních orgánů a následně i soudů upřena.

III.

Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených již dříve v obdobných věcech týkajících se týchž účastníků projednávaných pod sp. zn. IV. ÚS 1675/09, IV. ÚS 1787/09, I. ÚS 1827/09, IV. ÚS 1825/09, IV. ÚS 2161/09 a II. ÚS 2160/09; proto i nyní konstatuje, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a § 96 daňového řádu, proč postup celního úřadu při dodatečném vyměření cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2159/09-1)