# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2144/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2144/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.2144.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 7. 2016
- Datum zveřejnění: 5. 8. 2016
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 30. června 2016 podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo podle jeho názoru dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z článku 36, 37, 38, a 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. listopadu 2015 sp. zn. 52 T 122/2015 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, a to formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2016 sp. zn. 61 To 32/2016 bylo odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 trestního řádu zamítnuto.

Proti uvedeným rozhodnutím trestních soudů podal stěžovatel ústavní stížnost. Podle odůvodnění ústavní stížnosti má stěžovatel za to, že v případě řízení před soudy prvního i druhého stupně došlo k přidělení jeho věci jinému, než zákonnému soudci. Soudy podle něj navíc nepostupovaly řádně v procesu hodnocení důkazů a dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině.

Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou naplněny všechny formální náležitosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť nebyly splněny podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti.

Jak Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Jelikož stěžovatel ve svém návrhu brojí proti odsuzujícímu rozsudku prvostupňového soudu a zamítavému rozhodnutí soudu odvolacího v trestní věci, v jejímž rámci byl stíhán jako obviněný, je nepochybné, že dalším jemu dostupným prostředkem k ochraně jeho práv v rámci obecného soudnictví je dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve smyslu § 265a a násl. trestního řádu. Tento mimořádný opravný prostředek byl stěžovatel povinen využít a vyčkat rozhodnutí dovolacího soudu před podáním ústavní stížnosti.

Jak Ústavní soud zjistil z veřejně dostupného elektronického systému infoSoud na portálu www.justice.cz, stěžovatel podal dne 1. července 2016 dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Z výše uvedeného je patrno, že za současné procesní situace není Ústavní soud oprávněn o návrhu stěžovatele rozhodnout, aniž by se dostal do rozporu se shora formulovanou zásadou subsidiarity ústavní stížnosti. Cesta k zásahu Ústavního soudu by se stěžovateli otevřela až po faktickém skončení trestního řízení (rozhodnutím o dovolání), ve chvíli, kdy již nebude mít k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svých práv.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2144/16-1)