# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2137/18 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2137/18 - ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.2137.18.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 11. 2018 - Datum zveřejnění: 2. 1. 2019 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy - Klíčová slova: správní řízení, stavba, podjatost, správní soudnictví, odůvodnění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 46 odst.1 písm.d, § 46 odst.3, § 14 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. ## Odůvodnění I. V ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2018 Zdenka Šillerová (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími vydanými ve věci námitky podjatosti úřední osoby byla porušena základní práva garantovaná článkem 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby tato rozhodnutí zrušil. Stěžovatelka dále navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti žalovaným. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 14. 4. 2016 usnesením č. j. MUFO 11294/2016 vedoucí odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, jako příslušně nadřízená osoba rozhodla podle § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, že Ing. Barbora Večeřová, referentka tohoto odboru, není vyloučena z dalších úkonů spojených s řízením sp. zn. MUFO-S 3909/2015 ve věci dodatečného povolení stavby rodinného domu a zpevněných ploch na specifikovaném pozemku v k. ú. Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí, a úkonů v řízení sp. zn. MUFO-S 3951/2015 ve věci odstranění stavby rodinného domu provedené v rozporu s územním souhlasem a ohlášením na tomtéž pozemku. Dne 23. 6. 2016 rozhodnutím č. j. MSK 65164/2016, sp. zn. ÚPS 14601/2016/Pol Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "žalovaný") o odvolání žalobkyně proti výše uvedenému usnesení vedoucí odboru ze dne 14. 4. 2016 rozhodl tak, že odvolání se zamítá a usnesení orgánu prvního stupně o tom, že Ing. Barbora Večeřová není vyloučena z dalších úkonů v řízení, se potvrzuje. Dne 9. 1. 2018 usnesením č. j. 22 A 203/2017-13 Krajský soud v Ostravě (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2016 č. j. MSK 65164/2016, sp. zn. ÚPS 14601/2016/Pol, podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl (výrok I). Správní soud poukázal na konstantní judikaturu obecných soudů a dospěl k názoru, že posuzování otázky podjatosti úřední osoby je vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví. Toto řízení se vede ještě před ukončením řízení o věci samé a jeho předmět spadá pod otázky vedení řízení. Námitky v tomto směru lze uplatnit v žalobě proti meritornímu rozhodnutí. Dne 5. 4. 2018 rozsudkem č. j. 4 As 29/2018-43 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti usnesení správního soudu ze dne 9. 1. 2018 č. j. 22 A 203/2017-13 zamítl jako nedůvodnou (výrok I). Kasační soud neakceptoval námitku žalobkyně, že správní soud měl věc podle § 46 odst. 3 s. ř. s. předložit zvláštnímu senátu určenému k rozhodování kompetenčních sporů, neboť v daném případě ke kompetenčnímu konfliktu nedošlo. Správní soud neshledal důvod pro odmítnutí žaloby z důvodu nedostatku své pravomoci ve smyslu § 46 odst. 2 s. ř. s., ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro její nepřípustnost spočívající v tom, že se žalobkyně žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního přezkoumání vyloučeno. Podmínky pro postup podle § 46 odst. 3 s. ř. s. tudíž nebyly splněny. III. V ústavní stížnosti postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutími jí bylo odepřeno právo dle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jako důvod podání ústavní stížnosti označila skutečnost, že napadená usnesení jsou nezákonná, neboť soudy ve správním soudnictví měly správně postupovat ve smyslu § 46 odst. 3 s. ř. s. IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí správního soudu i kasačního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Ústavní soud připomíná, že práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny se lze domáhat až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze skutečnosti, že ve věci dosud nebylo s konečnou platností rozhodnuto ani na úrovni orgánů veřejné moci, je zřejmé, že stěžovatelka má, resp. bude mít k dispozici řadu procesních prostředků k ochraně svých práv, a teprve až po jejich vyčerpání se bude moci obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, bude-li to považovat za nutné. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2137/18-1)