# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 213/98

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 213/98
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.213.98
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: dědic, procesní postup
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 104 odst.1, § 107 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že těmito rozhodnutími byli poškozeni na svých ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zastavením řízení jim bylo znemožněno domáhat se svého práva z titulu restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 6 C 389/93 Okresního soudu ve Znojmě Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným usnesením Okresního soudu ve Znojmě bylo zastaveno řízení o jejich návrhu s odůvodněním, že oba žalovaní před podáním návrhu zemřeli a že pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nelze ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. v něm pokračovat. K odvolání stěžovatelů proti uvedenému rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když poukázal na to, že stěžovateli naznačovaný postup podle ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř. nelze v daném případě akceptovat. K dovolání stěžovatelů rozhodoval ve věci i Nejvyšší soud ČR, jenž usnesením ze dne 30. 8. 2000, čj. 20 Cdo 950/98-39, toto dovolání odmítl. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení poukázal na konstantní judikaturu a dovodil, že stěžovatelům nic nebránilo, aby žalobu podali proti neznámým dědicům zemřelých.

Ústavní soud rozhodoval v obdobných věcech již pod sp. zn. IV. ÚS 192/98, I. ÚS 205/98, kdy ve svém odmítavém usnesení v podstatě dovodil, že i v restitučních sporech jsou obecné soudy vázány návrhem, a směřuje-li tento proti neexistující, již zemřelé, fyzické osobě, jde zpravidla o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, představující důvod pro jeho zastavení. Pokud jde o tento již vyslovený názor, nemá Ústavní soud ani v projednávané věci důvod jej měnit a pro stručnost poukazuje na obsáhlé odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR, které považuje za zcela logické a přesvědčivé.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. října 2000

JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-213/98-98)