# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 213/97

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 213/97
- ECLI: ECLI:CZ:US:1997:4.US.213.97
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 7. 1997
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 17. 6. 1997 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí, potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 1996, č. j. 16 C 120/96-18, kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení částky Kč 240 000,- s příslušenstvím. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v daném případě není dána pravomoc soudu České republiky proto, že strana žalovaná - společnost M.má sídlo v H. K námitce stěžovatelky uvedené v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, že příslušnost soudu v České republice je možno založit na základě ustanovení § 86 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého lze uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek, odvolací soud konstatoval, že nebylo prokázáno, že by žalovaná organizace měla v obvodu dovolaného soudu movitý majetek tvrzený žalobkyní.

Stěžovatelka namítá porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když uvádí, že soud I. stupně před vydáním rozhodnutí nedal navrhovatelce právo vyjádřit se k nepravdivým údajům odpůrce a uvést k tomu důkazy, které tvrzené skutečnosti dokládají. Soud II. stupně pak toto pochybení nenapravil a aniž by dal možnost navrhovatelce k věci se vyjádřit, rozhodl bez jednání a důvodné odvolání zamítl. Nesprávným postupem obou soudů jí tak bylo odňato právo na soudní ochranu. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem požadované náležitosti, stanovené zejména v § 30 odst. 1, § 34, § 72, § 75.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

IV. ÚS 213/97

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka v dané věci využila možnosti podání tohoto opravného prostředku k ochraně svých práv.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-213/97-97)