# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2129/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2129/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2129.13.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 7. 2013
- Datum zveřejnění: 13. 8. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce; právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávislý a nestranný soud
- Klíčová slova: soudce/podjatost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1; 99/1963 Sb., § 14, § 15

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Dne 10. 7. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí krajského soudu. Tímto rozhodnutím bylo o námitce podjatosti soudce Okresního soudu Praha - východ vznesené stěžovatelem rozhodnuto tak, že ve výroku ústavní stížností napadeného usnesení jmenovaný soudce není vyloučen z řízení ve věci péče o nezletilé děti stěžovatele a vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti. Krajský soud tak podle stěžovatele porušil zejména jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Jak plyne ze samotné ústavní stížnosti, rozhodnutí Okresního soudu Praha - východ ve věci samé bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti pak výslovně uvádí, že soudce, proti němuž vznesl zmíněnou námitku, ve věci samé již rozhodovat nebude, neboť se vzdal funkce soudce.

K ústavní stížnosti se ze své iniciativy vyjádřila přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2013 vedlejší účastnice (matka nezletilých dětí), ovšem Ústavní soud toto vyjádření stěžovateli nekomunikoval, neboť k němu nepřihlížel (jak plyne z níže uvedeného).

Dne 26. 7. 2013 stěžovatel ústavní stížnost doplnil tak, že v souladu s ust. § 74 zákona o Ústavním soudu navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citovaná ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 30/2000 Sb.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že ve věci bude rozhodovat soud prvního stupně znovu, a to novým soudcem. Tomuto soudci není dosavadní průběh řízení znám, proto bude muset minimálně obsah spisu při jednání znovu zkonstatovat. Bude pak zcela záviset na rozhodnutí tohoto soudce, jak bude - i vzhledem k dalším okolnostem, jež nelze nyní předjímat - ve věci postupovat.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto rovněž musel odmítnout návrh stěžovatele podle § 74 zákona o Ústavním soudu na zrušení v záhlaví vymezených částí právních předpisů [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], neboť takovýto návrh je k ústavní stížnosti akcesorický a sdílí osud ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2129/13-2)