# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 212/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 212/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.212.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Řádně zastoupená stěžovatelka přípustnou ústavní stížností, ke které je oprávněna a k jejímuž projednání je Ústavní soud příslušný, brojí proti rozhodnutím obecných soudu tak, jak jsou shora uvedena.

V ústavní stížnosti, která nevykazuje formálních vad, namítá stěžovatelka, že byla naříkanými rozhodnutími zkrácena ve svých právech garantovaných jí čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aniž by však toto své konstatování náležitým způsobem, tedy potřebnou ústavně právní argumentací, zdůvodnila.

Ústavní soud vyžádal příslušný spis Okresního soudu v Kolíně, z něhož, jakož i z ústavní stížnosti samotné, zjistil následující skutečnosti.

Napadeným usnesením soudu prvého stupně bylo rozhodnuto o přiznání znalečného Vysokému učení technickému v Brně ve výši celkem 512,50 Kč. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka , v řízení před obecnými soudu žalobkyně, odvolala, avšak Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 17. 9. 2002 rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil. Stěžovatelka má za to, že krajský i okresní soud postupovaly chybně, upozorňuje na zjevný omyl ve výroku usnesení soudu prvého stupně, který určil odměnu za 3,5 hodiny práce po 150,-- Kč ve výši 437,50 Kč, vyslovuje přesvědčení, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto ještě před vydáním napadeného usnesení rozsudkem téhož soudu z 25. 9. 2000 a vytýká odvolacímu soudu, že neoprávněně změnil v odůvodnění svého usnesení hodinou sazbu odměny z 150,-- Kč na 125,-- Kč za hodinu tak, aby výsledná částka odpovídala částce ve výroku soudu prvého stupně uvedené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není povolán k tomu, aby byl další instancí v obecném soudnictví a není jeho úkolem zabývat se eventuelním porušením běžných práv fyzických osob, jež jsou chráněna obyčejnými zákony. Tím méně pak je Ústavní soud povolán k tomu, aby svým rozhodováním opravoval zjevné chyby v psaní a počtech (touto chybou usnesením soudu prvého stupně vskutku trpí), neboť k tomu existují jiné instrumenty občanského soudního řízení.

Z obsahu spisu je jednoznačně patrno, že napadenými usneseními nebyla dotčena naprosto žádná ústavní práva stěžovatelky, která je navíc v hlubokém omylu, tvrdí-li, že podstatou výroku usnesení je povinnost zaplatit částku 512,50 Kč. O této povinnosti bude totiž rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé, stěžovanými rozhodnutími žádná povinnost ani stěžovatelky ani v řízení žalovaného Okresního bytového podniku, s. p. v likvidaci, se sídlem v Kolíně, založena nebyla a ani býti nemohla.

Zjevně neopodstatněný návrh musí senát Ústavního soudu bez přítomnosti účastníků odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Ježto právě o takový případ v dané věci šlo, nemohlo býti rozhodnuto jinak, než jak ve výroku uvedeno.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-212/03-03)