# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2086/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2086/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2086.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 7. 2013
- Datum zveřejnění: 7. 8. 2013
- Klíčová slova: odvolání, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 201

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podle platné právní úpravy, tj. ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Stěžovatelka napadá shora uvedená usnesení soudního exekutora, která mj. obsahují poučení, že je proti nim možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, včetně mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma poučení o možnosti podat odvolání, ale zřejmě ho nepodala z důvodů uvedených v bodě II. 3 ústavní stížnosti. Domnívá se, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a patrně i z těchto důvodů nepovažuje za nutné podávat opravný prostředek. K bližšímu odůvodnění, v čem v daném případě došlo k naplnění citovaného ustanovení stěžovatelka, odkazuje "viz blíže ad III." V této části ústavní stížnosti však stěžovatelka žádnou podrobnější argumentaci neuvádí, lze se jen dohadovat, zda nemá na mysli větu: "Lze se domnívat, že obdobným způsobem postupuje Exekutorský úřad pro Prahu 6 též vůči ostatním oprávněným".

Ústavní soud připomíná, že zvláště po poslední novele zákona o Ústavním soudu, provedené zákonem č. 404/2012 Sb. se v novém znění ustanovení § 75 odst. 1 zvýraznila role ústavní stížnosti jako ultima ratio. Má tak jít o poslední, hraniční (vnitrostátní) prostředek k ochraně ústavně zaručených práv, neboť tato práva jsou v souladu s čl. 4 Ústavy pod ochranou soudní moci. Tedy nejen pod ochranou Ústavního soudu, ale i soudů ve věcech civilních, trestních a správních.

Protože stěžovatelka odvolání nepodala, nevyčerpala tak zákonem jí poskytnutý procesní prostředek k ochraně práv, a proto soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Důvod k postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj neshledal, neboť stěžovatelka žádné přesvědčivé argumenty nepředložila.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2086/13-1)