# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2073/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2073/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2073.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 8. 2010
- Datum zveřejnění: 13. 9. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: obnova řízení, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 278 odst.1, § 283 písm.d, § 148 odst.1 písm.c, § 134 odst.2, § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově podle § 283 písm. d) tr. řádu s odkazem na ustanovení § 287 odst. 1 tr. řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 103 T 184/2005. Jeho stížnost vůči tomuto rozhodnutí směřující Krajský soud v Ostravě tamtéž uvedeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Tato rozhodnutí stěžovatel napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že soudy jednak nesprávně vyhodnotily důkazní situaci a hodnotu důkazu jím navrženého svědka, jednak, že obhájci stěžovatele neumožnil soud korigovat otázky kladené vyslýchané znalkyni a rovněž z toho důvodu, že nebylo stěžovateli řádně umožněno nahlížet do spisu. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). Uvedené platí i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení.

V dané věci obecné soudy dospěly k závěru o nenaplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. řádu, přičemž svůj závěr transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnily (§ 134 odst. 2 tr. řádu). Na obsah odůvodnění jejich usnesení, jež jsou takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí v podrobnostech odkázat. Stížnostní soud se potom v odůvodnění svého usnesení vypořádal i s námitkami týkajícími se kladení otázek znalkyni státní zástupkyní a realizace práva stěžovatele nahlížet do spisu.

Pro uvedené byla posouzena ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2073/10-1)