# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2043/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2043/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.2043.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 25. 9. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: výkon rozhodnutí/prodejem nemovitostí, zástavní právo, pohledávka
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11, čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 170 odst.2, § 164; 99/1963 Sb., § 200y, § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Napadeným usnesením nařídil Okresní soud v Pelhřimově (dále jen "soud prvního stupně") soudní prodej zástavy ve výroku I specifikované budovy pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele (vedlejší účastnice), a dále uložil zástavnímu dlužníkovi (stěžovatelce) povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 73 664 Kč (výrok II).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil soudní prodej zástavy specifikované budovy a doplnil označení pozemku, na kterém se budova nachází, a to pro uspokojení pohledávky vedlejší účastnice ve výši 1 500 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 2. 1999 do 7. 3. 2011 ve výši 2 721 575,34 Kč (výrok I), a dále uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 110 774 Kč (výrok II).

3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

4. Právně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle jejího přesvědčení soudy nepřijatelným způsobem posoudily důkazy předložené vedlejší účastnicí, nepřihlédly k námitce promlčení a odvolací soud změnil výrok napadeného rozhodnutí, aniž by vedlejší účastnice podala odvolání. Nesprávné posouzení důkazu mělo spočívat v tom, že na předloženém dodatku bylo rukou opraveno číslo zástavní smlouvy, aniž by bylo zřejmé, kdo a kdy tak učinil.

5. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že o návrhu rozhodoval opakovaně, neboť jeho předchozí rozhodnutí odvolací soud zrušil z procesních důvodů. Soud prvního stupně proto rozhodl znovu, učinil přitom shodné závěry a nařídil soudní prodej zástavy, podrobně popsal důvody, které jej k tomu vedly, vysvětlil relativní nezávislost zástavy na existenci samotné pohledávky a samostatnost práv jednotlivých účastníků smluvních vztahů; odkázal na judikát Nejvyššího soudu v obdobné věci (usnesení č. j. 21 Cdo 5995/2016-263 ze dne 5. 4. 2017) a vypořádal se i s námitkou promlčení a navrženým důkazem (dodatek s opraveným číslem). Odvolací soud, jemuž stěžovatelka předložila shodné námitky jako v ústavní stížnosti, potvrdil napadené usnesení a poukázal na své řízení v obdobné věci týkající se téhož zástavního věřitele (usnesení č. j. 15 Co 275/2016-191 ze dne 19. 7. 2016), ve kterém již shodné námitky vypořádal a nemá důvod odchýlit se od dříve vyslovených závěrů; znovu se zabýval námitkou promlčení i použitelností dodatku. Nadto odvolací soud na základě návrhu vedlejší účastnice zpřesnil výrok napadeného rozhodnutí - určil, na jakém pozemku, jehož není stavba součástí, stavba stojí, a rovněž upřesnil výrok ohledně úroků z prodlení. Nejvyšší soud ve svém usnesení, které je ústavní stížností rovněž napadeno, stručně, ale dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.

6. Úkolem Ústavního soudu není zkoumat správnost každého procesního kroku orgánů veřejné moci, ale "pouze" prověřit, zda jeho postupem nebylo zasaženo do některého základního práva účastníka řízení. V případě zpřesnění umístění stavby a kapitalizaci úroků z prodlení nespatřuje Ústavní soud v postupu odvolacího soudu porušení základních práv stěžovatelky ani nesdílí její přesvědčení o zásahu do práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) či práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). Obecné soudy postupovaly procesně správně, a pokud přitom učinily závěr, který je pro stěžovatelku sice nepříznivý, ale nezkracuje ji v jejích právech, není pro kasační zásah Ústavního soudu důvod. Stěžovatelka mimo svůj nesouhlas s rozhodnutími neuvedla nic, co by o zásahu do jejích práv svědčilo.

7. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2043/19-1)