# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2042/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2042/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.2042.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 7. 2018
- Datum zveřejnění: 2. 8. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: dobré mravy, odůvodnění, dovolání/přípustnost, pozemek, bezdůvodné obohacení, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 238 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností napadá stěžovatel výše uvedená rozhodnutí, kterými podle něj bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále též jeho právo na spravedlivý proces, zaručené mu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

Vedlejší účastníci se před obecnými soudy proti stěžovateli domáhali zaplacení částky 49 280 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež stěžovateli vzniklo užíváním pozemků ve vlastnictví vedlejších účastníků bez právního důvodu. Nalézací soud přiznal vedlejším účastníkům částku 7 991,70 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu po uplatnění korektivu dobrých mravů zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud uvedené rozhodnutí změnil a přiznal vedlejším účastníkům částku 41 067 Kč s příslušenstvím. Náhledem krajského soudu nebylo možné korektiv dobrých mravů tak, jak učinil nalézací soud, uplatnit s ohledem na předvídatelnost soudního rozhodování ve smyslu § 13 občanského zákoníku; existovalo totiž dřívější soudní rozhodnutí, jímž byl vedlejším účastníkům nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve stejném základu za dřívější časové období přiznán v plné výši.

Po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel sám uvádí, že si je vědom úlohy Ústavního soudu jakožto ochránce ústavnosti, kterému nepřísluší revidovat rozhodnutí obecných soudů bez relevantního tvrzení o porušení základních práv a svobod. Dále však nepředkládá žádnou ústavně právní argumentaci, ve stručné ústavní stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a polemizuje s jejich závěry.

Je-li předmětem sporu žalovaná částka, která zakládá důvod nepřípustnosti dovolání pro svou bagatelnost podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, je věc standardně shledávána bagatelní i ze strany Ústavního soudu. Z této zásady existují po přihlédnutí k jedinečným okolnostem každého případu výjimky. I kdyby však Ústavní soud v projednávané věci nepřijal závěr o bagatelnosti věci, nespatřuje v postupu obecných soudů náznak pochybení, který by odůvodnil meritorní ústavně právní přezkum.

Obecné soudy provedly dokazování odpovídající tvrzením a návrhům stran, provedené důkazy zhodnotily v souladu s § 132 občanského soudního řádu a právní závěry přijaté v napadených rozhodnutích řádně odůvodnily. Obecné soudy správně uzavřely, že v případě stěžovatele nemohlo být rozhodné, že dotčené pozemky z důvodu výkonu trestu odnětí svobody fakticky neužíval, stála-li na nich stavba v jeho vlastnictví, která vedlejším účastníkům bránila v řádném užívání jejich pozemků. Již okresní soud správně upozornil, že otázka platnosti nabytí vlastnictví k pozemkům, které dříve vlastnil stěžovatel, dražebním příklepem v rámci exekučního řízení, nemohla být v daném řízení posuzována.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2042/18-1)