# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2040/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2040/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2040.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 10. 2013
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti navrhl stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Zároveň stěžovatel s podáním ústavní stížnosti spojil návrh na odklad vykonatelnosti všech napadených rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy všech stupňů mu neposkytly ochranu práv ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR. Postup soudu prvního stupně a soudu odvolacího při aplikaci zásady volného hodnocení důkazů stěžovatel považuje za případ svévolné aplikace normy podústavního práva bez náležitého odůvodnění. Konkrétně uvádí, že policejní orgán navodil stav, který nalézací i odvolací soud posuzuje jako přípravu vraždy na dvou osobách, přičemž jednání policie v dané věci mělo charakter provokace a policejní orgány překročily míru své kompetence. Na podporu svých tvrzení uvádí obecné závěry některých rozhodnutí Ústavního soudu.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika stěžovatele s rozhodnutím soudů všech stupňů. Ústavní soud nezjistil v jejich rozhodnutí ani žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna. Tvrzení stěžovatele, že orgány činné v trestním řízení a soudy nepostupovaly v souladu s hlavou pátou Listiny, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2040/13-1)