# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2035/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2035/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2035.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 8. 2009
- Datum zveřejnění: 1. 9. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání/důvody
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c, § 241a odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel směřuje svoji ústavní stížnost jednak proti rozsudku krajského a vrchního soudu a jednak proti usnesení Nejvyššího soudu. Z posledně uvedeného rozhodnutí vyplývá, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť nebyl naplněn dovolací důvod dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Z odůvodnění je dále zřejmé, že stěžovatel vznesl pouze jedinou dovolací námitku, vztahující se k dovolacímu důvodu dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., kterou však nemá u dovolání přípustného toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici. Ve svém návrhu stěžovatel tuto skutečnost nijak nezpochybňuje a Ústavní soud tak nemá důvod o obsahu podaného a Nejvyšším soudem posouzeného dovolání jakkoli pochybovat.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel sice podal dovolání, ovšem tento mimořádný opravný prostředek byl využit toliko formálně. To znamená, že stěžovatel podal dovolání z jiného, než zákonem vymezeného důvodu, o němž byl řádně poučen již vrchním soudem. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na případ stěžovatele aplikovat zmiňované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, což činí ústavní stížnost v části napadající rozsudek krajského soudu a rozsudek vrchního soudu opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 22. 11. 2008 a ke dni podání ústavní stížnosti již marně uplynula. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, nutno konstatovat, že citovaný soud se řádně věnoval otázce přípustnosti dovolání a stěžovatel sám závěry tohoto soudu v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2035/09-1)