# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2033/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2033/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2033.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 8. 2013
- Datum zveřejnění: 24. 9. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: kasace, důkaz/volné hodnocení, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 150/2006 Sb., § 110 odst.4; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít, když se krajský soud neřídil závazným právním názorem, vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost předmětně souvisí s další věcí, projednávanou Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2048/13.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. K tomu v posuzovaném případě nedošlo.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dřívějším zrušovacím rozsudku ve věci uložil Krajskému soudu v Brně řádně zhodnotit další podklady, obsažené v daňovém spise. Současně pro účely dalšího řízení vyslovil, že "pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce ..., směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití předmětné nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda některá dílčí stavební činnost mohla být opravou." Krajský soud se v dalším řízení pokyny Nejvyššího správního soudu řídil, když provedl obšírné hodnocení podkladů a tyto následně zhodnotil v souladu s pokyny Nejvyššího správního soudu. To ostatně následně potvrdil i Nejvyšší správní soud, když na základě kasační stížnosti stěžovatelky rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil kasační stížnost (již druhou v této věci) a sám pak zevrubně, přesvědčivě a v souladu se svým vlastním dřívějším rozhodnutím odůvodnil, proč považuje závěry Krajského soudu v Brně za správné, nemůže se stěžovatelka úspěšně dovolat porušení svého ústavního práva na soudní ochranu jen proto, že se správní soudy neztotožnily s jejím právním názorem.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2033/13-1)