# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 203/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 203/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.203.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba/důvody
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67, § 71; 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Vrchnímu soudu v Praze, aby učinily všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu. K výzvě Ústavního soudu stěžovatel odstranil vady udělené plné moci a upřesnil své podání tak, že navrhl zrušení shora uvedených usnesení Vrchního státního zastupitelství a Vrchního soudu v Praze s tím, že nadále požadoval, aby Ústavní soud uložil týmž učinit všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu.

Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že je držen ve vazbě v rozporu s čl.8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčen, že v době rozhodování Vrchního státního zastupitelství v Praze Vrchního soudu v Praze již u něho nebyly dány vazební důvody dle ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu ani vazební důvody dle § 71 odst. 4 trestního řádu. V ústavní stížnosti po rekapitulaci jednotlivých rozhodnutí týkajících se jeho vazebního uvěznění podrobně argumentuje, proč dle jeho názoru nejsou důvody vazby u něho naplněny.

Ústavní soud vyžádal si kopii vyšetřovacího spisu Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ČTS:OKFK-137/9-2003. Z tohoto spisu je patrno, že trestní řízení vedené proti stěžovateli již nyní vykazuje znaky výrazné komplikovanosti (spis sám představuje mnoho tisíc listů), přičemž delikt, z něhož byl stěžovatel obviněn, nelze v žádném případě považovat za bagatelní.

Ústavní soud mnohokráte vyložil ve svých rozhodnutích, že veden zásadou subsidiarity není povolán k tomu, aby se stával přezkumnou instancí soudů, a nikoli pouze soudů, aby přehodnocoval skutkové a právní závěry orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování provedená v předcházejícím řízení ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval a není ani úkolem Ústavního soudu, aby polemizoval s právními závěry orgánů veřejné moci, ledaže by způsob prováděného dokazování nebo právní závěry z něho vyvozené porušovaly stěžovatelova ústavně zaručená práva. Právě o takovou situaci jde i v daném případě. Ústavní soud se neztotožňuje se stěžovatelovým přesvědčením, že jsou porušována jeho základní práva, a ježto Ústavnímu soudu nenáleží hodnotit otázky, k jejichž hodnocení je povolán, v daném případě Vrchní soud v Praze, resp. Vrchní státní zastupitelství v Praze, nemohl jinak než podanou ústavní stížnost jako zcela neopodstatněnou odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Ani vrchní státní zastupitelství ani vrchní soud ve svých rozhodnutích ústavní stížností napadených nevybočily ze svých pravomocí, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Ústavní soud neshledává na nich nic svévolného, extrémně nesouladného s vykonanými skutkovými zjištěními ani nic extrémně rozporného s principy spravedlnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-203/03-03)