# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 202/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 202/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.202.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 7. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: lhůta/procesněprávní, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 160/1992 Sb., § 5 odst.2; 2/1993 Sb., čl. 36; 99/1963 Sb., § 250s odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností, osobně Ústavnímu soudu doručenou dne 30. 3. 2000, domáhá zrušení shora označených rozhodnutí z důvodů ve stížnosti rozvedených.

Ze spisů Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 393/98 a 29 Ca 442/99, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatelův opravný prostředek proti shora označenému rozhodnutí České lékárnické komory byl Krajským soudem v Brně usnesením čj. 29 Ca 393/98-18, ze dne 1. 10. 1999, odmítnut jako opožděný podle § 250p o.s.ř. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 26. 10. 1999. Stěžovatel s uvedeným rozhodnutím nesouhlasil, a podal proto návrh na obnovu uvedeného řízení. Krajský soud v Brně, který o tomto mimořádném opravném prostředku stěžovatele rozhodoval usnesením, čj. 29 Ca 442/99-6, ze dne 10. 1. 2000, řízení zastavil s poukazem na ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., s použitím ustanovení § 246c o.s.ř. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 31. 1. 2000. Pouze v poměru k tomuto rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení, je ústavní stížnost podána včas, je však třeba ji považovat za zjevně neopodstatněnou, neboť krajský soud postupoval zcela správně a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, když řízení zastavil, neboť stěžovatel napadl mimořádným opravným prostředkem rozhodnutí soudu, vydané v řízení, v němž procesní úprava podání mimořádného opravného prostředku, jímž je obnova řízení, vylučuje. V poměru k tomuto rozhodnutí správního soudu byla tedy ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zatímco v poměru ke zbývajícím rozhodnutím, napadeným ústavní stížností, byla odmítnuta jako opožděně podaná podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Ve vztahu k těmto rozhodnutím totiž stěžovateli, za stavu, kdy ve smyslu ustanovení § 75 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se za poslední procesní prostředek ochrany práv nepovažuje návrh na obnovu řízení, počala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 citovaného zákona) dne 26. 10. 1999, a pokud tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 30. 3. 2000, stalo se tak, pokud jde o dvě rozhodnutí, po lhůtě pro její podání zákonem stanovené.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-202/2000-2000)