# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2018/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2018/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2018.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 10. 2009
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: žaloba/pro zmatečnost, obnova řízení, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 93, § 229, § 231 odst.1, § 142, § 228

## Výrok

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

## Odůvodnění

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 29. 7. 2009 se Bytové družstvo Jižní svahy (dále jen "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve spojeném řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení vedeného v právní věci žalobce Ing. M. D. proti žalovanému Společenství SPOJOVACÍ č. p. 560, společenství vlastníků jednotek.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, znějící: (1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.

II.

Napadeným usnesením ze dne 8. 12. 2008 Krajský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") zamítl žaloby stěžovatele pro zmatečnost a na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 čj. 47 Cm 264/2005-46 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Konstatoval procesní pochybení v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005, dospěl však k závěru, že pro nesouhlas podporovaného účastníka, který žalovaný nalézacímu soudu písemně sdělil, se jednalo o žaloby nepřípustné.

Napadeným usnesením ze dne 23. 4. 2009 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele usnesení nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2008 jako věcně správné potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a nalézacímu soudu nařídil provést opravu záhlaví napadeného usnesení v údaji o identifikačním čísle stěžovatele (výrok III.). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v původním řízení, v němž byl vydán žalobou napadený rozsudek, měl nalézací soud vzhledem k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastenství vznesené žalovaným nejprve o této námitce rozhodnout (což ostatně sám nalézací soud uvedl ve svém odvoláním napadeném rozhodnutí).

III.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na procesní pochybení nalézacího soudu v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005 a tvrdil, že jím bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byl toho názoru, že oba obecné soudy později v řízení vedoucím k vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí toto porušení "rozeznaly, ale nenapravily jej." Vyjádřil názor, že aplikací § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř. byl porušen ústavně zaručený princip právní jistoty; stejně tak byla v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny "mechanická aplikace § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve věci náhrady nákladů řízení" před oběma obecnými soudy. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení o protiústavnosti ustanovení § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jež dle jeho názoru je v rozporu s principem právní jistoty a čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Obdobě ani v ustanovení navrženém ke zrušení neshledal jakýkoliv náznak jeho rozporu s ústavním zákonem.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2018/09-1)