# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2013/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2013/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2013.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 24. 9. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování - Klíčová slova: dokazování, trestný čin/vražda - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění V ústavní stížnosti navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. i), j) trestního zákoníku, za který byl odsouzen podle § 140 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 let a pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Vrchní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 21. 8. 2012. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 4. 2013. Zločinu vraždy se stěžovatel dopustil tím, že po předchozí dohodě společně s nejméně jedním nezjištěným pachatelem dne 17. 5. 2010 neoprávněně vnikl na pozemek rodinného domu, kde následně v úmyslu usmrtit a získat majetkový prospěch fyzicky napadl útokem vedeným velkou intenzitou a brutalitou poškozeného (majitele nemovitosti), poté jej odnesl do stodoly, kde v útoku pokračoval, zavedl poškozenému roubík a přikryl jej pytli, aby zamezil brzkému odhalení činu, přičemž poškozený na místě zemřel. Stěžovatel poté prohledal objekt rodinného domu a odcizil z něj blíže nezjištěné věci a finanční hotovost. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá především nesprávné provedení odběru pachových stop. Tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že pachová stopa byla zajištěna řádným procesním způsobem a že byla zajištěna z osoby stěžovatele. Podle stěžovatele se průběh trestního řízení vedeného v jeho věci vyznačoval nezájmem a benevolencí ze strany orgánů činných v trestním řízení, kdy došlo k porušení zásady presumpce neviny, zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro reo. V důsledku nerespektování těchto zásad mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces nezákonným postupem soudu, v jehož rámci nebylo stěžovateli umožněno zajištění jeho práva na obhajobu. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených trestními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku. Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími trestních soudů o jeho vině. Ústavní soud v rozhodnutí trestních soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které ten znovu předložil v ústavní stížnosti. K námitce stěžovatele týkající se odběru pachových stop Nejvyšší soud zdůraznil, že tuto námitku stěžovatel uplatnil již v podaném odvolání a odvolací soud se s ní přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud konstatoval, že z obsahu spisu není patrné ani žádné jiné pochybení orgánů činných v trestním řízení, které by mělo za následek nezákonnost a tedy i nepoužitelnost tohoto důkazu. Zajištěné a pozitivně vyhodnocené pachové stopy navíc v posuzovaném případě nebyly jediným důkazem svědčícím o vině stěžovatele. V případě stěžovatele nejsou relevantní ani jeho odkazy na judikaturu Ústavního soudu, neboť v projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého z ústavně zaručených principů práva na spravedlivý proces. Tvrzení stěžovatele o porušení zásad podle hlavy páté Listiny a nezákonném postupu soudu není ničím podloženo. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů a nemá význam znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele. Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2013/13-1)