# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2008/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2008/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2008.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2008
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: právní úkon, pohledávka/započtení

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k zásahu do práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vyslovil přesvědčení, že obecné soudy aplikovaly právní normy mimo jejich zákonné meze, když jeho žalobě v plném rozsahu nevyhověly - tak zasáhly i do práv, zaručených mu čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Dále uvedl, že nepovažuje za správné, jak soudy hodnotily právní stránku věci, a to v rozsahu, v němž neshledaly důvodnost žaloby, kterou se domáhal určení platnosti právního úkonu a určení, že jednostranné započtení jeho pohledávky ve výši 3.840.000,- Kč ze dne 5. 9. 1996 vůči pohledávce první žalované (JUDr. Jiřiny Lužové, jako konkursní správkyně Kreditní banky Plzeň, a. s. v likvidaci) je platné. Poté, co soud I. stupně zamítl jeho žalobu, vrchní soud rozsudek Městského soudu v Praze změnil tak, že vyslovil a určil platnost jednostranného započtení pohledávky v částce 2.040.000,- Kč, zamítnutí žaloby ohledně 1.800.000,- Kč pak potvrdil a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto výroku (o částce 1.800.000,- Kč) stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který jak jeho, tak dovolání první žalované, směřující do výroku ohledně 2.040.000,- Kč, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2008 sp. zn. 29 Odo 899/2005 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na svou judikaturu, příslušná ustanovení občanského zákona (§ 581 odst. 2, § 778 a § 780 odst. 1), na § 716 a násl. obchodního zákoníku, jakož i na § 237 odst. 1 písm. b), § 241a odst. 2 písm. b) a § 242 odst. 3 věta první občanského soudního řádu, důvodně konstatoval, že výhrady k právnímu posouzení předmětného započtení pohledávky, uplatněné v dovolání žalobcem (nyní stěžovatelem) nejsou opodstatněné. Ve vyčerpávajícím odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami, směřujícími do závěrů odvolacího soudu a zpochybňujícími jeho rozhodnutí, a proto na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Vzhledem k tomu, že stěžovatel brojil proti výroku Nejvyššího soudu, jímž bylo vysloveno, že se "dovolání zamítají", tj. že se zamítá dovolání jak žalobce (stěžovatele), tak žalované, je ústavní stížnost, vztahující se k zamítnutí dovolání žalované, návrhem, podaným osobou neoprávněnou, vztahující se pak k rozsudku soudu II. stupně návrhem nepřípustným, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž stěžovatel k ochraně svého tvrzeného práva využil [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2008/08-1)