# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2006/14 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2006/14 - ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.2006.14.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 9. 2014 - Datum zveřejnění: 18. 9. 2014 - Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní - Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání - Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 241a odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 17 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Na základě sdělení pracovnice Krajského soudu v Ostravě-pobočky Olomouc, kanceláře senátu 74 C, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 12. 6. 2014 dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 344/2013 ze dne 12. 3. 2014 (stejnopis dovolání je založen ve spise Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2004/14). Mezi základní atributy ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedený princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Záviselo tak jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Může tedy jít i o námitku, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). I nadále přitom platí, že pokud by bylo řádně podané dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nepříznivé důsledky pro stěžovatele by mohly nastat, pokud by k podání obligatorního dovolání ve smyslu požadavku zakotveného v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu došlo procesně neregulérním způsobem, čímž by došlo k obdobné situaci, jako by stěžovatel dovolání nepodal vůbec (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2004/14, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost jiného stěžovatele směřující proti stejným rozhodnutím krajského a vrchního soudu). Za dané situace, kdy stěžovatel nereflektoval změny v právní úpravě po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. a návrh předložil Ústavnímu soudu, aniž bylo rozhodnuto o dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, nebyly splněny podmínky umožňující jeho věcné projednání. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2006/14-1)